Přeskočit obsah
    Axiom AAF: Neztratit během vývoje hodnotu užitku systému očekávanou zákazníkem.

Scenario Patterns, UC 2. druhu

Úvod

Tato kapitola zavádí dva pojmy vrstvy LLA: Scénářový vzor (jak se vztah z Class Modelu promítá do textu scénáře) a Use Case 2. druhu (Use Case používaný jiným Use Case přes include). Zároveň slouží jako referenční katalog kanonických formulací — analytik zde najde konkrétní věty, které ve scénáři použije.

Vnitřní scénář Use Case 1. druhu je implementací daného UC — popisem algoritmu pracujícího s pojmy a vztahy z CLM (viz Architektura BPM-UCM-CLM, Vrstvy HLA a LLA). Po formální stránce (jednoduchý popis algoritmu, žádná synonyma, ošetření mezních stavů) se psaní řídí normami z kapitoly Principy scénáře UC, slovní programování; tato kapitola popisuje jev a dává hotové formulace.

Scénářový vzor

Scénářový vzor je kanonická formulace, kterou se v textu scénáře vyjadřuje práce s určitým vztahem z Class Modelu. Text je vzorem předurčen — pro tentýž vztah se v každém UC použije stejná věta (META pravidlo). Formulace se liší podle toho, kdo akci provádí: obsluha (vybírá ze zobrazeného seznamu) × systém (vyhledává podle klíče a ošetřuje nenalezení). Pojmy ve formulaci jsou vždy třídy/atributy z CLM (placeholdery <…> se nahradí konkrétními třídami z modelu IS).

Společný anti-pattern: nepsat technologicky („dosadí se F.K. / id") — analyticky se prováže na prvek, ne na id.

Odkaz do seznamu

  • Obsluha: „Obsluze se zobrazí seznam <destination>. Obsluha vybere <destination> a <source> se prováže na daný prvek <destination>." (seznam je předložen → bez větve NENALEZENO)
  • Systém: „Přijme se kód <destination>. Podle tohoto kódu se v seznamu <destination> najde <destination>. Pokud nenalezena, ERR_<DESTINATION>_NENALEZEN. <source> se prováže na nalezený prvek <destination>."
  • Příklad (Auto → Barva): „Obsluze se zobrazí seznam Barev. Obsluha vybere Barvu a Auto se prováže na danou Barvu."

Kompozice ku 1

  • Obsluha: „V prvku <celek> se vytvoří nová <cast>." — následuje editace jejích atributů.
  • Systém: „Do <celek> se vloží nová <cast>; do jejích atributů se dosadí přijaté hodnoty."
  • Část se nevybírá ze seznamu (to by byl Odkaz) — vzniká nová a vlastní. Příklad: „V prvku Osoba se vytvoří nová Adresa a vyplní se její atributy."

Kompozice ku N

  • Přidání části — obsluha: „Obsluha přidá k danému <celek> nový <cast> a edituje jeho atributy."
  • Přidání části — systém: „Vytvoří se nový <cast> a vloží se do seznamu částí daného <celek>."
  • Hromadné zpracování: „Pro každý <cast> daného <celek> se provede: { … }" (tělo ohraničeno labelem nebo složenými závorkami).
  • Příklad: „Obsluha přidá k dané Faktuře nový Řádek faktury a vybere Zboží ze zobrazeného seznamu."

Sdílená agregace

  • Agregace ex post: „Najdou se všechny prvky <cast>, které <podmínka>, a agregují se do nově vzniklého prvku <celek>."
  • Migrace části: „<cast> se převáže z původního prvku <celek> na jiný prvek <celek>."
  • Strom (parent_role): „Z prvku <cast> se naviguje na jeho rodiče; kořen rodiče nemá."

Asociační třída

  • Vznik spojení — obsluha: „Obsluha vybere <prvni> a vybere <druhy>. Vytvoří se nový prvek <asociacni_trida> a prováže se na vybraný <prvni> a <druhy>."
  • Vznik spojení — systém: dohledání obou klíčů (při nenalezení ERR_…_NENALEZEN), vytvoření nosiče a provázání.
  • Projití přes nosič: „Obsluha vybere <prvni> a zobrazí se všechny <druhy> pro tento <prvni>" (volitelně s podmínkou nad atributy nosiče).
  • Nese-li nosič jen holé spojení (bez další informace), je dvojice unikátní — před vznikem se ověří duplicita.

Generalizace (zástupnost)

Generalizace nevede ke vztahu mezi výskyty, proto nemá „prováže se" formulaci — projeví se zástupností: kde scénář pracuje s prvkem <předek>, smí to být kterýkoli <potomek>.

  • Zobrazení heterogenního seznamu: „Zobrazí se seznam prvků <předek>" (různé potomky).
  • Volba chování podle typu je polymorfní dispatch → viz Výběr algoritmu a Reakce.

Vznik prvku a editace atributu

  • Vznik: „Vytvoří se nový prvek <třída>." (nepoužívat „založí se" — evokuje uložení). Bod ustáleného stavu: „obsluha může uložit a pokračovat dál".
  • Editace atributu — obsluha: „Obsluha zadá <atribut> prvku <třída>." + kontrola vstupu (Exception Flow), např. „Zkontroluje se modulo 11, pokud nesouhlasí, ERR_RC_MODULO11."
  • Editace atributu — systém: „Systém vloží <hodnotu> do prvku <třída>."

Výběr algoritmu (STRATEGY)

Podle typu se provede jeden z variantních Use Case (princip Open-Closed).

  • Obsluha: „Obsluze se zobrazí seznam typů. Obsluha vybere typ a provede se UC <zpracování> podle vybraného typu."
  • Systém: „Načte se typ a podle něj se provede odpovídající UC <zpracování>."
  • Příklad: „Přijme se zpráva, načte se její typ a podle něj se provede UC Zpracování zprávy."

Reakce (OBSERVER)

Na událost se provedou všechny navázané reagující Use Case.

  • „Provedou se všechny reakce na <událost>, viz UC Reakce na <událost>."
  • Příklad: „Provedou se všechny reakce na změnu zůstatku, viz UC Reakce na změnu zůstatku."

Rozlišující znaky

Scénářový vzor není totéž co vztah v Class Modelu. Vztah v CLM popisuje strukturu (kdo na koho odkazuje, multiplicita); scénářový vzor je jeho projekce do děje (jak se to projeví v algoritmu). Týž vztah CLM má proto víc scénářových formulací (obsluha × systém × druh akce), ne jednu.

Use Case 2. druhu

Use Case 2. druhu je Use Case, který nevznikl bodem potřebnosti v okolí (cinknutím systému), ale tím, že ho jiný Use Case používá přes include: používající Use Case má ve scénáři krok „použije se UC X", používaný Use Case X je Use Case 2. druhu. Použití přes include má tři důvody:

  • A) DRY. Tentýž kus scénáře je potřeba na více místech. Vytkne se jednou do vlastního Use Case a volá se odkudkoli; změna se pak dělá na jednom místě.
  • B) Důsledek technologie. Zpětná vazba z Technologického návrhu IS do analýzy: používaný Use Case běží jinde než používající (jiný server, jiný proces, jiný zdroj; frontend proti backendu, online část proti dávce, jiný prostor modelu). Hranice provedení se ve scénáři ukáže jako include, aby bylo vidět, co přes ni jde. Use Case použitý z tohoto důvodu se do scénáře nevrací, i když se volá z jediného místa.
  • C) Zpřehlednění. Rozhodnutí analytika, stejné jako v programování: dlouhá větev větvení nebo tělo cyklu dostane vlastní Use Case a na jeho místě zůstane jen volání. Příklad větvení: „Načte se typ zprávy. Pro typ A se provede UC Zpracování zprávy A, pro typ B UC Zpracování zprávy B." Příklad cyklu: „Pro každý Řádek faktury se provede UC Zpracování řádku faktury."

Druh Use Case je relativní k prostoru modelu, ze kterého se díváme. Prostor modelu je rozsah jednoho Analytického modelu IS včetně jeho okolí. Dokud se analyzuje shora od rootu BPM, je prostor modelu jeden a nemluví se o něm; jakmile se analyzuje subsystém (vnoření do systému), má každé vnoření vlastní prostor modelu a ten navazuje na prostor modelu nad sebou. Use Case, který má v prostoru modelu systému T vlastní cinknutí z okolí T, je tam Use Case 1. druhu. Když ho scénář systému S volá přes include (důvod B), je týž Use Case v prostoru modelu systému S Use Case 2. druhu. Je to jeden prvek ve dvou rolích; roli určuje dvojice Use Case a prostor modelu, ne Use Case sám. Pro systém T je volání ze scénáře S cinknutím z jeho okolí (viz Use Case 1. druhu).

Use Case 2. druhu žije ve vrstvě LLA; include je nástroj vnitřního scénáře a v HLA se nepoužívá (tam je každý Use Case 1. druhu vázán na cinknutí v okolí).

Generalizace mezi Use Case dává Use Case 2. druhu polymorfní chování (kde scénář volá obecný předek-UC, smí být proveden kterýkoli potomek-UC) — viz Výběr algoritmu (vyber jeden) a Reakce (zavolej všechny).

Rozlišující znaky

Use Case 1. druhu vzniká cinknutím systému v okolí (BPM → UCM, vrstva HLA, užitek pro okolí). Use Case 2. druhu je použit přes include ze scénáře jiného Use Case (vrstva LLA), bez vlastního cinknutí v prostoru modelu, ze kterého se díváme. Důvod include (A, B, C) na druhu nic nemění; u důvodu B do jiného prostoru modelu platí norma o hranici systému (Principy scénáře UC, slovní programování).

Nejčastější chyby

  • Volná formulace místo kanonické — věta scénáře se píše „od oka" místo vzorem předurčeného tvaru; výstup pak není opakovatelný ani kontrolovatelný.
  • Pojem ve scénáři mimo CLM — scénář zavede prvek, který není třídou v Class Modelu; rozpadá se sdílený slovník UCM ↔ CLM.
  • F.K. / id místo provázání na prvek — technologická formulace v analytickém scénáři.
  • Include v HLA — vytýkání (Use Case 2. druhu) patří do LLA.
  • Záměna důvodu B za DRY — include, který odděluje část běžící jinde, se čte jako vytknutí pro opakované použití; použitý Use Case se pak „vrátí" do scénáře nebo sloučí s jiným a hranice provedení ze scénáře zmizí.
  • Instance přes hranici systému — include do Use Case jiného prostoru modelu předá instanci prvku našeho Class Modelu; přes hranici jde jen primitivní hodnota (norma v Principy scénáře UC, slovní programování).

Vazby

Kapitola navazuje na Architektura BPM-UCM-CLM (scénář otevírá vstup z UCM do CLM) a Vrstvy HLA a LLA (scénář je LLA). Formální normy psaní drží Principy scénáře UC, slovní programování. Use Case 1. druhu definuje Use Case 1. druhu. Polymorfní chování Use Case 2. druhu stojí na Generalizaci (tatáž generalizace jako mezi třídami, aplikovaná na Use Case). Strukturu vztahů, jejichž scénářové formulace zde katalog uvádí, definují Odkaz do seznamu, Kompozice ku 1, Kompozice ku N, Sdílená agregace, Asociační třída, Class, Generalizace.

Verze a změny

  • 1.2 — Use Case 2. druhu: tři důvody include (DRY, důsledek technologie, zpřehlednění); zaveden pojem prostor modelu a relativita druhu Use Case k prostoru modelu, ze kterého se díváme; dvě nové chyby (záměna důvodu B za DRY, instance přes hranici systému).
  • 1.1 — Rozšířeno na referenční katalog kanonických formulací (per vzor, obsluha/systém); přejmenováno na Scenario Patterns, UC 2. druhu (pravidla psaní přesunuta do Principy scénáře UC).
  • 1.0 — Zavedení pojmů Scénářový vzor a Use Case 2. druhu (přehledová úroveň).