Zrcadlení pojmů¶
Úvod¶
Tato kapitola zavádí první ze tří principů modelování: zrcadlení pojmů mezi rovinou lidské řeči a rovinou evidence. Princip odpovídá na otázku, v jakém vztahu je to, o čem lidé v doméně mluví, k tomu, co o téže věci vede systém.
Princip platí pro každý pojem, se kterým model pracuje, nejen pro evidované pojmy vrstvy CLM. Stejně tak má svou řečovou a svou modelovou podobu proces i Use Case.
Zrcadlení pojmů¶
Každý pojem, se kterým analytik pracuje, existuje ve dvou různých prostorech.
Rovina lidské řeči je pojem tak, jak o něm mluví lidé v doméně: zadavatel, uživatel, Product Owner. Existuje nezávisle na systému a nikdo ho nezavádí, prostě se o něm mluví.
Rovina evidence je pojem tak, jak jej vede model: evidovaný pojem se svou strukturou a svými pravidly. Vzniká rozhodnutím analytika.
Mezi oběma rovinami je zrcadlení, nikoli totožnost. Přechod z první roviny do druhé je rozhodnutí analytika o tom, co se bude evidovat, v jaké struktuře a která pravidla reálného pojmu evidovaná podoba přebírá. Není to překlad ani opis.
Doména určuje, co je řeč¶
Rovina řeči je vždy řečí jedné konkrétní domény, tedy oblasti, kterou systém řeší. Doména se určuje předem; dokud není určena, není zřejmé, čí řeč je tou řečí, a princip nelze použít.
Doména nemusí být byznysová. Když se staví server pro zasílání zpráv, je doménou zasílání zpráv a v ní se běžně mluví o frontě a o zprávě ve frontě. Táž slova by v doméně prodeje vstupenek byla cizí. Zda je pojem v řeči doma, se proto neposuzuje obecně, ale vůči určené doméně.
Meze zrcadlení¶
Zrcadlení lze porušit ve dvou opačných směrech a každý znamená jinou vadu.
Evidence bez protějšku v řeči. Model zavádí pojem, o kterém v doméně nikdo nemluví. Nadsázkou řečeno, systém řeší něco, o čem není řeč. Chybou je, že pojem vznikl v modelu, přestože v doméně nemá původ.
Řeč bez protějšku v evidenci. V doméně se o pojmu mluví a systém jej potřebuje, ale model jej nevede. Je to chybějící evidence.
Vad, které vypadají jako chybějící opora pojmu, je v modelování víc druhů. Tato kapitola popisuje jedinou z nich: chybějící původ pojmu v řeči domény, tedy vadu na přechodu mezi oběma rovinami. Vady uvnitř samotného modelu sem nepatří.
Vlastní stavy evidence¶
Rovina evidence má vlastní život a smí obsahovat stavy, které v reálném světě protějšek nemají. Takový stav není porušením zrcadlení.
Příkladem je faktura. V reálném světě neexistuje faktura bez jediného řádku. Evidovaná faktura se ale zakládá prázdná a řádky se k ní přidávají; dokud řádek nemá, je nepoužitelná, přesto je to legitimní pracovní stav evidence.
Z toho plyne praktický důsledek: pravidla reálného pojmu se do modelu nepřebírají mechanicky. Analytik rozhoduje, která pravidla evidovaná podoba přebírá a ve kterém stavu životního cyklu platí (viz kapitola Class, rozlišující znaky). Tam, kde se struktura staví přírůstkově, se proto multiplicita neomezuje zdola.
Rozlišující znaky¶
Pojem v řeči je pojem tak, jak se o něm v doméně mluví; existuje bez ohledu na model. Evidovaný pojem je jeho modelová podoba, kterou zavedl analytik. Nejsou to dvě podoby téže věci; jsou to dvě různé věci ve dvou různých prostorech a odpovídání mezi nimi zavedl analytik.
Zrcadlení znamená, že každé podobě odpovídá druhá, ale ne ve všem. Totožnost by znamenala, že model je kopií reality; to neplatí, protože model je výběr a rozhodnutí.
Abstrakce nad řečí¶
Ne každý evidovaný pojem zazní v řeči jako slovo. Některé pojmy vznikají zobecněním toho, o čem se mluví, a přesto jsou správné.
V doméně telefonie se mluví o tom, že někdo někam volá, jak dlouho mluvil a kolik to stálo. Slovo hovor jako samostatná věc přitom zaznít nemusí; model jej zavede, protože je to zobecnění všech těch výpovědí do jednoho evidovaného pojmu. Stejně tak prvek fronty v doméně zasílání zpráv shrnuje to, o čem se mluví jako o zprávě, která čeká, než na ni dojde řada.
Zrcadlení platí i v těchto případech. Nezrcadlí se slovo, zrcadlí se skutečnost, o které se mluví.
Z toho plyne, jak se zakotvení pojmu posuzuje. Otázka nezní, zda dané slovo v zadání padlo, ale zda lze ukázat, z čeho v řeči pojem vznikl. Zakotvení je pak buď přímé, kdy pojem v řeči zazní, anebo nepřímé, kdy je pojem zobecněním několika věcí, o kterých se mluví.
Vymyšlený pojem je ten, u kterého původ ukázat nelze: v doméně se nemluví o ničem, z čeho by vznikl. Kde původ ukázat nelze, není to samo o sobě důkaz chyby, ale otázka pro zadavatele.
Rozlišující znaky¶
Abstrakce je evidovaný pojem se zakotvením nepřímým, tedy vzniklý zobecněním; jeho původ v řeči ukázat lze. Vymyšlený pojem takový původ nemá vůbec.
Nejčastější chyby¶
Vymyšlený pojem. Model zavede evidenci, jejíž původ v doméně nelze ukázat. Bývá důsledkem přebírání pojmů z jiného projektu nebo z technologie, která s doménou nesouvisí.
Zaměnění abstrakce za výmysl. Opačná chyba: pojem se škrtne proto, že jeho slovo v zadání nezaznělo, ačkoli vznikl zobecněním toho, o čem se mluví.
Chybějící evidence. Doména o pojmu mluví, systém jej potřebuje, model jej nevede.
Doslovný překlad zadání. Každé podstatné jméno v zadávací dokumentaci se stane evidovaným pojmem. Zrcadlení není překlad; o zavedení pojmu rozhoduje analytik.
Mechanické přebírání pravidel reality. Do modelu se vynutí pravidlo platné venku, aniž se posoudí, ve kterém stavu životního cyklu má platit. Typickým projevem je dolní mez multiplicity tam, kde se struktura staví přírůstkově.
Neurčená doména. Posuzuje se zakotvení pojmu, aniž je řečeno, čí řeč je měřítkem. Pak se technický pojem správné domény jeví jako cizí a naopak.
Vazby¶
Zrcadlení pojmů je jedním ze tří Principů modelování; zbylé dva jsou Předpis a jeho instance a Objektové paradigma. Modelovou podobu pojmu ve vrstvě CLM popisuje Slovník evidovaných pojmů a Class. Rozlišení vůči Zákonu zachování informace je uvedeno v jeho kapitole.
Verze a změny¶
- 1.0: Zavedení principu jako samostatné kapitoly. Dosud byl v etalonu obsažen jen ve stopách: jako rozlišující znak v kapitole Class (analytik vědomě rozhoduje, která pravidla evidovaná Class přebírá) a jako přívlastek evidovaný ve Slovníku evidovaných pojmů, bez vysvětlení, k čemu je protikladem.